Svámídží o dětech

Paramhansa svámí Mahéšvaránanda, tentokrát o výchově dětí (z časopisu Meduňka)
Můj Mistr Maháprabhudží říkal: „Každý člověk má cenu zlata. Ozdobou se však zlato stává teprve tehdy, když je opracované. Aby se zlato stalo šperkem, aby dostalo správný tvar a podobu, musí nejprve projít rukama zlatníka. Velmi záleží na tom, pracuje-li zlatník zručně, citlivě a s láskou. Malé dítě můžeme přirovnat k neopracovanému kusu zlata. Na rodičích záleží, zda z něj dokážou udělat šperk.“

Život nezačíná narozením, začíná početím. Chce-li mít matka zdravé dítě, měla by žít po celé těhotenství v pohodě a harmonii. Nejsilnější pouto, jaké existuje, je pouto mezi matkou a nenarozeným dítětem. Po celých devět měsíců je matka s dítětem psychicky i fyzicky spojena. Dítě pocítí vše, co se matce přihodí. Je-li matka neklidná, nespokojená, lze očekávat, že bude neklidné a nespokojené i její dítě. Nenarozené dítě ovlivňuje i to, o čem matka přemýšlí, co cítí, co prožívá, jak se stravuje, jak dýchá. Proto je důležité, aby byla po celé těhotenství v dobré tělesné i psychické kondici.

Pokud matka cvičí v těhotenství jógu, má dítě nejlepší předpoklady ke zdravému a harmonickému rozvoji. Nejlepší přípravou pro nastávající maminky jsou ásany, pozice, které upevňují zdraví, stimulují funkci žláz, zvyšují pružnost těla. Spolu s dechovým cvičením a uvolněním přispívají k uklidnění, k ustálení mysli a nervového systému. A samozřejmě nesmíme zapomenout na správnou výživu nastávajících maminek, která je též velmi důležitá pro rozvoj dítěte.

V průběhu těhotenství a také po narození dítěte by měla matka často zpívat, například ukolébavky. Ty mají velký vliv na jeho citový a mravní rozvoj. Dítě bychom neměli podceňovat a říkat: „Ono tomu ještě nerozumí.“ To není pravda. Dítě vnímá jinak než dospělý člověk, na jiné, jemnější úrovni. Dítě neomylně vycítí kladné nebo záporné myšlenky ve svém okolí. Věnujeme-li se mu s láskou, přijímá tento cit s potěšením,vše ukládá do svého podvědomí a bude se podle toho chovat i v dospělosti, i když první dojmy budou už dávno překryty zážitky a zkušenostmi dalších let. Stejně tak hluboce se dítěti zapíše do podvědomí i všechno negativní, co v dětství prožilo, a to se projeví po mnoha letech či v dospělosti v podobě psychických zábran, komplexů a duševních traumat nebo dokonce duševní choroby. Rodiče by neměli být na děti příliš přísní. Když například rodiče neustále říkají dítěti: „Ty jsi ale nešika, nemotora, vždycky všechno pokazíš,“ zapíše se to dítěti hluboce do podvědomí a v průběhu dospívání tento vjem vyplyne v podobě komplexu méněcennosti. Dítě je pak o sobě přesvědčeno, že nic nedokáže.

Když dítě začne vnímat a chápat okolí, je vhodné mu vyprávět pohádky, později příběhy slavných hrdinů a moudrých osob. Takové příběhy učí dítě vytrvalosti, odvaze a dalším kladným postojům. Pohádky, kde dobro vítězí nad zlem, vyvolávají v dítěti nezapomenutelné citové zážitky. Rodiče musí mít vždy na paměti, že základy citového života dítěte se utvářejí především v době od narození do tří let.

Lásky není nikdy dost

svamiji

Rodiče by nikdy neměli šetřit láskou a porozuměním. Lásky není nikdy dost. Měla by to být láska rozumná, která dává, ale současně vyžaduje kázeň a poslušnost. Každé dítě se projevuje jinak, ale náruč rodičů a pocit bezpečí potřebují všechny děti bez rozdílu. Dítě by mělo být vychováváno komplexně. Při výchově by rodiče měli objevovat jeho vlohy, všímat si jeho citů a názorů, usměrňovat a formovat ho.

Často si rodiče myslí, že svým dětem dávají všechno, dětské pokoje vypadají jako malá hračkářství, ale důležitější než tyto vnější důkazy lásky je láska vnitřní. Milujte své děti, ale zároveň zůstávejte pevní. Kdo jedná s dětmi jen z pozice citů, není schopen je vést. Rodiče by měli vychovávat děti tak, aby pak v dospělosti obstály v každé životní situaci. Nekazme děti tím, že je necháme, aby si pouze hrály, zatímco my pracujeme. Je přirozené, aby se dítě podílelo na práci, aby nám pomáhalo. Samozřejmě přitom musíme respektovat hranice jeho schopností a sil.

Mnoho rodičů dnes přistupuje k dětem jednostranně. Mnozí již zapomněli na své vlastní dětství , na to, jaký je dětský svět. Nevhodným přístupem vytvářejí v dítěti mnoho komplexů, problémů a zábran, které dítě v dospívání a v dospělosti jen těžko překonává. Vždy je čas na nápravu. Přitom nám může být velkým pomocníkem jóga. Jóga vychází z vnitřních potřeb dítěte a pomáhá mu řešit problémy a odstraňovat komplexy. Pomáhá dítěti rozvíjet se přirozeným a nenásilným způsobem.

Při výchově nestačí vést dítě pouze slovem. Důležitý je osobní příklad. O tom vypráví následující příběh.

„Za Mahátmou Gándhím přišla žena s malým chlapcem a prosila ho: „Pane, prosím, domluv mému synovi, ať nejí tolik sladkostí, není to pro něj zdravé. Na tebe určitě chlapec dá.“ Gándhí odpověděl: „Dodře, přijďte tedy za tři dny.“ Po třech dnech se žena se synem vrátila a Gándhí řekl: „Nejez sladké, chlapče, není to zdravé.“ Žena se divila: „To jste mu to nemohl říct hned? Proč jsme museli čekat celé tři dny?“ Gándhí se usmál: „Před třemi dny jsem sám sladké také jedl, tak jsem v tomto směru nemohl chlapce poučovat. Nyní jsem se sladkostí vzdal, proto si již mohu s vaším synem promluvit. “

Naším důležitým úkolem je probudit v dětech lásku, vychovat je v lásce k Bohu. Tím nemám na mysli žádné konkrétní náboženství, ale výchovu, která vede k úctě ke všem svatým duším a božím inkarnacím.

Na závěr vám chci říct, že máte krásné děti. Věnujte se jim, pak si budete vzájemně přinášet radost.