Kniha života, ukázková kapitola

Kniha života je společným dílem dětí a dospělých :-). Při vytváření knihy spolupracuji
s dětmi i jejich rodiči, prarodiči a známými z řad dospělých. Všichni zúčastnění navrhují, jak má pokračovat děj, odpovídají na otázky k jednotlivým kapitolám, ilustrují knihu, přemýšlejí o životních hodnotách. Podívejme se na úvodní kapitolu.

V daleké zemi, kam sluneční paprsky dopadají v plné aktivitě téměř po celý rok, kde kapky deště jsou vítány jako nejvzácnější  host, kde lidé žijí v nejvyšším blahobytu a jiní nemají ani střechu nad hlavou, se v jedné z nejchudších rodin ve vesnici Tamu narodili sourozenci Mohan a Maya. Bylo jim dopřáno mít hezké dětství. Rodiče je milovali celým svým srdcem, Mohan byl vždycky bystrý a hodný chlapec, ochotný s čímkoli rodičům pomoci, Maya byla od narození  krásná holčička s tmavýma, velkýma očima a
s okouzlujícím úsměvem, který zdobil její milou tvář.

Lidé z vesnice Tamu byli zvyklí na turisty, kteří se svými fotoaparáty často procházeli kolem provizorních obydlí a za pár pořízených fotografií odměnili místní děti sladkostmi nebo drobnými mincemi.

Mladí  manželé Angelika a Roman se stavili v Tamu skoro každý den a přinášeli dárky a potraviny chudým dětem. Na dobré věci si člověk snadno zvykne. Většina dětí přijímala dary s naprostou samozřejmostí, někdy snad zapomínali i poděkovat. Mohan a Maya si však dokázali věcí vážit. Vždycky si pro Romana a Angeliku připravili nějaký výrobek, který sami stvořili. Přestože nerozuměli Angelice a Romanovi ani slovo, na jejich návštěvu se pokaždé velmi těšili. Děti se dokážou dorozumět a navázat přátelství i bez znalosti řeči. Mohan a Maya často doprovázeli své dospělé přátele do města a po cestě jim ukazovali spoustu zajímavostí. Po několika měsících pobytu v městě poblíž Tamu se Roman a Angelika chystali navrátit do rodné země.

Udělali dobrý skutek a na rozloučenou nabídli rodičům Mohana a Mayi, že budou sponzorovat školní výuku obou dětí. Bylo víc než jisté, že jinak by se Maya a Mohan do školy nikdy nedostali. Nikdo z vesnice neměl prostředky na zaplacení školného pro své potomky. Vše se domlouvalo s učitelem v sousední vesnici, ten jediný uměl anglicky a dokázal se s Angelikou a Romanem domluvit. Nebylo to jednoduché, Mohanovi bylo osm let a Maya byla teprve pětiletá. Ráno se museli sourozenci sami vypravit na několikakilometrovou cestu do školy a po vyučování se vraceli domů až pozdě odpoledne. Škola byla výsadou bohatých. Mohan a Maya byli šťastní, že jim bylo umožněno ji navštěvovat. Pilně se učili a po dvou letech byli tak šikovní, že si dokázali vyměňovat dopisy s Angelikou a Romanem. Psali si skoro každý týden o všem, co prožívali.

Do šťastného běhu života zasáhl krutý den, kdy zemětřesení smetlo ze zemského povrchu vesnici Tamu a zahubilo její obyvatele. Mohan a Maya přišli o oba rodiče
i o všechny příbuzné. Jen díky tomu, že sourozenci byli zrovna na cestě do školy, když to přišlo, přežili a vyvázli jen s lehkým zraněním. Pár dnů směli zůstat v polorozbořené škole.

Pak se jako spásní andělé na scéně Mayina a Mohanova života znovu objevili Roman a Angelika. Jistě pro ně nebylo snadné rozhodnout se pro adopci cizích dětí ze vzdálené země a zařídit potřebné formality. Snad všemu napomohl i fakt, že Angelika a Roman nemohli mít vlastní děti a že oba byli vysoce postavení lidé ve své zemi.

Tak se stalo, že se po pár týdnech ocitli Roman, Mohan a Maya na letišti ve velkém městě. Děti se rozloučily s rodnou zemí a letadlo je unášelo do neznáma. Na druhém konci světa, na českém letišti, na všechny počká Angelika.

 

Oslavy Svátku světel – Diwali

V neděli 11.11. 2012 se sešlo v prachatickém Parku mládí u Stromu míru 41 lidí všech věkových kategorií, aby společně oslavili svátek světel. Je to nejoblíbenější indický svátek, starý tisíce let. Je to svátek harmonie, radosti a míru ve společnosti, v rodině a v lidských srdcích. Slaví se na různých místech ve světě s velkou radostí a nadšením.

Děti i dospělí si zahráli pohádkovou hru a na jednotlivých stanovištích plnili úkoly, které všechny vedly k uvědomění si síly skutečného přátelství.

Na památku všichni dostali nitku, symbolický provázek přátelství. Přátelství je křehké
a jemné. Nedovolme, aby se nitka přátelství přetrhla kvůli nějakému nedorozumění. Některé nitky byly přestřižené, zkusili jsme je zase svázat. Povedlo se, ale nitky už nikdy nebudou tak hezké, jako ty ostatní. Ani není možné na ně navléknout korálek.
Nechme se inspirovat tímto příkladem a chraňme křehké nitky našich přátelství.
(inspirace z přednášky Svamijiho Mahéšvaránandy)

Videozáznam z akce najdete na: www.youtube.com/SitaRojova

Předvánoční setkání u Stromu míru

15.12. 2012 se v odpoledních hodinách sešli děti i dospělí u prachatického Stromu míru, aby společně oslavili příchod Vánoc, jedněch z nejkrásnějších svátků v roce. Všichni si společně zazpívali koledy a zacvičili si pozice z Jógy v denním životě při pohádce o sněhové vločce. Děti pomohly smutné vločce najít kamarády a hned bylo na světě krásněji. Další program tvořila hra na motivy známé pohádky Ledová královna. I tady bylo hlavním cílem probudit v účastnících touhu po skutečném přátelství, kvůli kterému stojí za to překonat překážky, jež nám život občas klade do cesty. Závěr patřil zpěvu koled, ochutnávce vánočního cukroví a zdobení Stromu míru.

Záznam najdete na: www.youtube.com/SitaRojova

Jarní příměstský tábor 2013

Pohádkový deník Z TÁBORA V JÓGACENTRU

Mach a Šebestová v koncích !
Dne 11.3. 2013 se stali Mach a Šebestová obětí loupežného přepadení. Pravděpodobní pachatelé Pažout s Horáčkem zatím nebyli dopadeni. Dotyčným bylo odcizeno kouzelné sluchátko, což mělo fatální důsledky, protože ve světě lidí byla ponechána bez pomoci a s mizivou nadějí na návrat zpět téměř desítka bezbraných pohádkových postav.

Horáček s Pažoutem stále nejsou k nalezení

Dne 12.3. bylo vyhlášeno celostátní pátrání po Horáčkovi a Pažoutovi, pravděpodobných pachatelích loupežného přepadení z 11.3. 2013. Na obrázku je přibližná fotografie obou pachatelů.

Nová naděje, děti z tábora
Byla objevena nová naděje na záchranu. Večerníček osobně vyhledal děti, které se účastní příměstského tábora v prachatickém jógacentru. Děti příslíbily svou pomoc postavám při orientaci v tomto světě, vysvětlování toho, jak věci fungují i při návratu zpět do pohádkové říše.

Křemílek a Vochomůrka zachráněni
Díky úžasným dětem se podařilo prvním postavičkám vrátit zpátky.

Další postavy následují
Dne 12.3. vyhledali Maková panenka s Motýlem Emanuelem pomoc dětí. Užili si s dětmi skvělý den, ve světě lidí se naučili spoustu užitečných věcí a nakonec se jim podařilo najít vchod do pohádkové říše.

Zpátky jsou i Pejsek s Kočičkou, studio Kamarád opět v provozu
Dětem se podařilo zachránit i Pejska s Kočičkou. Rovněž byl díky nim obnoven provoz studia Kamarád, a tak mají Jů a Hele opět co vysílat.

Cestu zpět nalezli i Ája a Maxipes Mia, děti si zahrály na Večerníčky
V pátek děti pomohly s nalezením cesty zpět do pohádkové říše i posledním postavičkám – Áje a Maxipsovi Mie, kteří jim ještě před svým odchodem předvedli doslova psí kusy. Poté si děti zahrály na Večerníčky a přeměnily člena týmu na chvíli v opravdovéo Večerníčka.

Odměna pro malé hrdiny, sluchátko pro Macha a Šebestovou
Nakonec vše dobře dopadlo, a tak si děti právem zasloužily diplomy a sladkou odměnu. V pokladu bylo i sluchátko pro Macha a Šebestovou, kteří se budou zajisté při výběru dalších přání držet moudrých rad dětí.

Pohádkové postavy děkují všem dětem i vedoucím za záchranu a skvěle strávený čas.

Další fotografie ze záchranné mise naleznete na:
http://joga-pt.rajce.idnes.cz/Jarni_tabor/

Až přijde krásný den (báseň ke cvičení sestavy Khatu pranam)

Až přijde krásný, slunný den,
vezmi za ruku, koho máš rád,
jděte na výlet někam ven,
kde kvete louka, voní sad.
Jdi tiše, ať slyšíš píseň ptáků,
posaď se na koberec do trávy,
pohlédni na obraz z bílých mraků
a pochop, co ti vypráví.
Zastav se u potůčku v lese,
tam vody máš dost na hraní,
v ní samo slunce zaleskne se,
až vezmeš ji něžně do dlaní.
Prohlédni kvítky i poupátka,
obejmi několik stromů,
pozdravuj všechna zvířátka
a vrať se zpátky domů.
Až večer půjdeš unavený spát,
vzpomeneš na krásný den,
snad v noci bude se ti zdát
přírodou vykouzlený sen. (Síta Rojová)