Zajíček

Odpočiň si, zajíčku,
skloň ke mně svou hlavičku,
zve zajíčka paní země –
pojď a přitiskni se ke mně,
já ustelu ti do trávy,
tam polštářek máš voňavý,
tam nejkrásnější kytičky
uspávaj´ hodné zajíčky.
Nadechuj vůni pomaloučku,
věřím, že tady na paloučku
prožiješ krásný, šťastný čas,
a zítra můžeš přijít zas. (Síta Rojová)

Jak se budí sluníčko

Sluníčko spí a spí a spí,
jak jen ho vzbudit, kdo to ví?
Možná sluníčko probudíme,
když si teď spolu zacvičíme.

Možná se přijde podívat,
jak umíme si na něj hrát.

Tak dobrá, děti, začínáme,
v pelíšcích sladce usínáme.

Teď místo kluků a holčiček
je tu pár spících sluníček.

Nyní už slunce vstává,
paprsky na nás mává.
Už první vypouští na nebe,
ten je, má maminko, pro tebe.
Ten druhý patří tatínkovi
a babičce a dědečkovi.
Ten třetí pro všechny holky je
a čtvrtý kluky zahřeje.
Pátý paprsek zatím hledá,
zasvítí na srnku či na medvěda?
Možná mu šestý poradí,
dřív než někoho pohladí.
Slunce chce vykročit na oblohu,
vystrčí z pelíšku jednu nohu,
dva paprsky se setkávají
a na nebi si spolu hrají.

Co se jim líbí, jaké hraní?
Ze všeho nejvíc schovávání.
Tak honem zpátky, to už stačí,
vy malí zlatí schovávači.

Posaď se, slunce, a zahřej zemi,
když svítíš, dobře, dobře je mi.
Když slunce svítí v celé kráse,
když na celý svět usmívá se,
pak úsměv na mé malé tváři
stejně jak zlaté slunce září. (Síta Rojová)

Kočka

Když se kočka probudila,
hop – z pelíšku vyskočila.
Teď si sedá na paty,
pozdraví se s koťaty.
Potom ze sedu se zvedá,
ve své misce mlíčko hledá,
vyhrbí svá zádíčka,
v misce ani kapička,
obrací se k sluníčku –
slunko, nevíš o mlíčku?
Sluníčko se usmívá,
dětský pokoj ohřívá
a probouzí holčičku,
ta ví jistě o mlíčku.
Holčička už vyskočila,
svou kočičku nakrmila,
potom běží obě ven,
začal krásný, slunný den.
DĚKUJEME, SLUNÍČKO,
ZA TEPLO I ZA MLÍČKO!
(Sita Rojová, Systém Jóga v denním životě)

Zvířátka, to jsou kamarádi

Zvířátka, to jsou kamarádi,
s nimi je krásně a veselo,
kdyby je všichni měli rádi,
to by se nám tu bydlelo.

Motýlci by si létali
nejen z kytičky na kytičku,
nebáli by se už dětí
a všichni by se dívali,
jak s radostí na srdíčku
k nám lidem motýl letí.

Žirafa dříve, než bys okem mrk´,
sklonila by se dolů pro Tebe
a pak by zvedla dlouhý krk
i s Tebou až do nebe.

A srnky by nás aspoň chvíli
vodily po lese,
viděli bychom tančit víly,
lidičky, těšte se.

A hadi by syčeli už jenom pro legraci,
jen samé hadí písničky,
kterými večer po práci
uspávají své dětičky.

Medvídci by nás pozvali
na hostinu plnou medu,
a jak bychom se nasmáli,
to ani popsat nedovedu.

Zvířátka, to jsou kamarádi,
s nimi je krásně a veselo,
kdyby je všichni měli rádi,
to by se nám tu bydlelo. (Síta Rojová, Systém Jóga v denním životě)