Krokodýl

Krokodýlí máma
časně ráno vstává.
Ráda by teď probudila
svého synka krokodýla.
Maličký však chtěl by spát,
ne a ne a nechce vstát.
Přitiskne se k zemi pevně,
ne a ne a nebuďte mě,
hlavu schovám ještě víc,
nechci vidět, slyšet nic.
Krokodýlí máma
pusinku mu dává,
vstávej, krokodýlátko,
já ti koupím zakrátko
krokodýlí lízátko,
taky bys moh´dostat k svátku
krokodýlí čokoládku
a možná bys rád si sněd´
krokodýlí bonbónek.
Jak na to, ví každá máma,
krokodýlek rád teď vstává,
všechno jde líp po dobrém,
s láskou, citem, úsměvem. (Síta Rojová)