Jak se budí sluníčko

Sluníčko spí a spí a spí,
jak jen ho vzbudit, kdo to ví?
Možná sluníčko probudíme,
když si teď spolu zacvičíme.

Možná se přijde podívat,
jak umíme si na něj hrát.

Tak dobrá, děti, začínáme,
v pelíšcích sladce usínáme.

Teď místo kluků a holčiček
je tu pár spících sluníček.

Nyní už slunce vstává,
paprsky na nás mává.
Už první vypouští na nebe,
ten je, má maminko, pro tebe.
Ten druhý patří tatínkovi
a babičce a dědečkovi.
Ten třetí pro všechny holky je
a čtvrtý kluky zahřeje.
Pátý paprsek zatím hledá,
zasvítí na srnku či na medvěda?
Možná mu šestý poradí,
dřív než někoho pohladí.
Slunce chce vykročit na oblohu,
vystrčí z pelíšku jednu nohu,
dva paprsky se setkávají
a na nebi si spolu hrají.

Co se jim líbí, jaké hraní?
Ze všeho nejvíc schovávání.
Tak honem zpátky, to už stačí,
vy malí zlatí schovávači.

Posaď se, slunce, a zahřej zemi,
když svítíš, dobře, dobře je mi.
Když slunce svítí v celé kráse,
když na celý svět usmívá se,
pak úsměv na mé malé tváři
stejně jak zlaté slunce září. (Síta Rojová)