Přátelé z ptačí říše

S radostí vám představujeme novinku z tvorby Síty Rojové, česko-anglickou knihu Přátelé z ptačí říše | Friends from the Bird Kingdom. Proč by se mohla zalíbit právě vám?

  • Kniha sice není přírodovědnou encyklopedií, ale přesto vás obohatí o mnohé zajímavosti ze života ptáků.
  • Přátelé z ptačí říše inspirují čtenáře k zamyšlení nad životními hodnotami, a díky tomu se může příběh stát návodem k překonání obtížných situací.
  • Vyprávění je inspirováno skutečným životním osudem moudré babičky a několika dětí. Hrdiny příběhu si jistě oblíbí jak malí, tak velcí čtenáři.
  • Kniha může posloužit i jako vhodná pomůcka při řešení závažnějších problémů, například šikany, problematických vztahů v rodině či školním prostředí.
  • Dále na vás čekají krásné ilustrace a několik obrazů k domalování, kniha je vhodně doplněna profesionálními fotografiemi z reálného života ptáčků.
  • Studentům angličtiny jistě rozšíří slovní zásobu a podpoří jejich cit pro jazyk. Začátečníci se nenásilnou formou seznámí se základními slovíčky i frázemi.
  • Pro cvičitele jógy se může stát zajímavým zpestřením výukových lekcí.

Věříme, že si knihu oblíbíte ;-)

Akce k zahájení prodeje knihy Přátelé z ptačí říše! Při objednání 2 a více knih jedním uživatelem od nás dostanete 1 knihu zdarma! – platné do 2.11.2015!

Více informací naleznete zde:

Moje nové dítko (dílko:-))

Titulní stránka

Pro radost v očích dětí

„Dráček“ k vám lidem letí, 

štěstí a láska mezi řádky,

tak honem za ním do pohádky:-).

Pohádková knížka se cvičením Jógy v denním životě, hrami, omalovánkami, výtvarnými úkoly a podněty k zamyšlení je připravena pro všechny malé i velké čtenáře, tentokrát v podobě e-booku.

Kromě pohádky o dráčkovi, který se narodil ve světě lidí, najdete příběh o Andrejce, která nechtěla pořádně jíst, o větříku, který se poučil, můžete prožít dobrodružství s medvídkem, který obživl, s Maričkou, která potkala kouzelného dědečka, dozvíte se, jak se v Lidušce slavily Vánoce, jak se potkaly psí sestřičky, jak se muchomůrce dařilo v lese, jak se Eliška dostala do pravěku a měla cvičeného dinosaura a jak se Kateřinka seznámila s králem květin a pomohla uzdravit svou babičku.

Ilustrace_2

Nejmenším dětem je možné pohádky převyprávět ve zjednodušené formě, také předškoláci mají rádi, když jim dospělí pohádku vyprávějí vlastními slovy, u školáků jnavrhuji přečíst jim pohádku tak, jak je uvedena v knize či použít text pro prvňáčky se zvětšeným písmem jako první čtení.

Ze cvičení, her a výtvarných aktivit si též můžete vybrat podle toho, co se zrovna pro danou skupinu a chvíli hodí. Knížku si můžete vytisknout celou či jen konkrétní pracovní list nebo můžete pracovat pouze s počítačovou verzí.

psi_1

Hurá, odpadá poštovné:-). Pokud si knihu v našem obchodě objednáte, po zaplacení 149,- Kč vám obratem zašleme link pro stažení do vašeho počítače.

Knihu lze zakoupit přímo přes náš e-shop na tomto odkazu:

 http://www.sitarojova.cz/produkt/jak-se-v-parku-narodil-dracek/

Na závěr bych s vámi ráda sdílela radost z toho, že měl knihu v ruce i můj  Mistr, autor Systému Jóga v denním životě Svamiji Mahešvaránanda, a zahrnul ji k oficiálním materiálům Jógy v denním životě pro děti :-).

Přeji mnoho radosti a krásné chvíle s dětmi při práci s knihou.

Dráček mezi lidmi (z Pohádkového odpoledne)

Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak spolu povídají  a vymýšlejí samé báječné věci.

Jednou seděli pod stromem a tu si všimli zvláštní hromádky z klacíků, pod kterou se něco hýbalo. STROM

Zvědavě klacíky rozhrnuli a pod nimi uviděli velikánské zelené vajíčko. Zrovna se z něj klubalo nějaké miminko. KOLÉBKA

Klárka si myslela, že ve vajíčku bude veliký žabák, Matýsek to odhadoval spíš na zvláštní obří  ptáče.  ŽÁBA A NĚJAKÝ PTÁČEK

Křup a dup, vajíčko prasklo a hlavu vystrčil, světe div se, malý dráček. Klárka strachem vypískla a Matýsek na ten div kulil oči. Kdo to kdy viděl, že by se v městském parku narodilo dračí mládě.

Někdo se dá hned na útěk, když má z něčeho strach. To ale není případ Klárky. Hned ji napadlo, že ať je to mimino jakékoli, určitě potřebuje, aby se o něj někdo postaral.

Jinak by ho mohl sežrat černý kocourek, co se pohybuje v parku, ještě dřív, než se mimino rozkouká. KOČKA

To byste nevěřili, tohle miminko se rozkoukalo opravdu rychle. Nikdo jiný nebyl nablízku, tak si dráček pomyslel, že Klárka s Matýskem jsou nejpíš jeho rodiče. To bylo radosti. Klárka je opravdu roztomilá maminka a s tatínkem Matýskem určitě bude legrace. Samou radostí začal dráček hopsat po trávníku kolem dětí, a teprve když se unavil, skočil Matýskovi do dlaně, uvelebil se tam jako v postýlce a spokojeně usnul. RELAXACE

“Co s ním teď uděláme?” zajímalo Matýska. Klárka měla naštěstí dobrý nápad.
Když si děti s něčím nevědí rady, měly by se poradit s dospělými.

Klárčin dědeček se ve všem vyzná. Má velký domek se zahrádkou a o dracích zná mnoho pohádek. To je dost důvodů k tomu, aby se děti vydaly právě za ním.

Dědeček se zrovna vracel z lesa s košíkem hub a s bandaskou naplněnou zralými ostružinami. Měl velkou radost, že vidí děti, a hned je pozval do chaloupky.

Nejdřív si dědeček myslel, že má Matýsek v ruce nějakou novou hračku, vždyť dneska může člověk vidět běžně štěkací pejsky, houpací koníky a podobné hračky, které na první pohled vypadají jako živé. PES, POZICE JEZDCE

Dráček se zrovna probudil, protáhl se v Matýskově dlani a skočil na stůl přímo před dědečka PROTAHOVÁNÍ – NAPŘ. PALMA, ŽELVA.., slupnul ostružinu jako malinu a rozhlížel se, co by ještě mohl spolknout. Dědečkovi se tohle mrně moc líbilo, ale musel se přiznat, že vůbec neví, co dál. Mohl by aspoň přes noc zavřít dráčka do klece, co mu zbyla po zachráněné sojce, ale kdo ví, jestli by se dračí miminko nerozzlobilo a nezačalo třeba chrlit z tlamičky oheň nebo neprovedlo jinou lotrovinu. Nechat draka bez dozoru se nevyplácí.

Dědeček poprosil děti, aby chvíli nemluvily, na chvilku zavřel oči a pořádně se zamyslel.

UDĚLEJ TO SAMÉ….NAPADNE TĚ, JAK SITUACI VYŘEŠIT? Dobrá myšlenka přišla za pár minut. 

“Musíme se vrátit na místo, kde jste našli dračí vajíčko, pojďme honem, než se začne stmívat,” řekl rozhodně dědeček, Klárka popadla miminko a vyrazili.

V parku bylo pozdvižení. Vypadadalo to, jako by se sešla celá pohádková říše. Mohli jste vidět všechny vaše oblíbené postavičky z pohádek a Večerníčků.

POZNÁVAČKA NEBO PANTOMIMA

Všichni hledali ztracené dračí mládě, protože draci patří do pohádky a ne do světa lidí. Pořádek musí být.  Bytosti z pohádky se nemůžou jen tak bez dozoru toulat mezi lidmi.
A tak se dráček vrátil tam, kde je jeho místo, a všichni byli šťastní.

Ptáte se, jestli nebyly děti smutné, že se musely rozloučit se svým novým kamarádem? Vůbec ne, když má človíček oči otevřené, každý den může objevit něco nového a pěkného. Ale teď už honem domů, zítra je taky den. Tak někdy zas na shledanou, Klárko a Matýsku:-).

Schovka pod dekou – děti cvičí králíčka, jedno přikryjeme, ostatní hádají, kdo je pod dekou, před dalším schováním cvičíme jakékoli cviky v pohybu, po tlesknutí děti cvičí opět králíčka….

Honička se záchranou – chycené dítě osvobodí kamarád, který poradí cvik a zacvičí si ho s chyceným…

Poznávačka různých pohádkových postav podle obrázků, s většími dětmi pantomima podle obrázků (jeden předvádí, ostatní hádají)

Popis cvičení najdete: v knize Systém Jóga v denním životě 

                                    na http://www.yogaindailylife.org/esystem/yoga/cs/010000/system-joga-v-dennim-zivote/

                                    v knize Jóga, hry a pohádky
v knize S jógou za poznáním a dobrodružstvím

Vánoční dárek

Ve vesničce Lidušce se měli lidé rádi. Všichni si se vším pomáhali, každý měl pro ostatní vždy dobré slovo i úsměv na tváři. Děti a dospělí si žili jako
v pohádce. Často našli nějakou příležitost, aby se mohli sejít a strávit spolu pár příjemných chvil. Slavili narozeniny, svátky, blahopřáli si vzájemně k velkým
i docela maličkým vítězstvím, radovali se z nově narozených občánků. Nejvíc
ze všeho milovali Vánoce.
Letos se stejně jako každý rok chystají oslavy u stromečku. Všichni se těší na koledy, na vyprávění a na nadílku. Všichni přemýšlejí, jakým dárkem obdarují své přátele, své blízké. Cítí, že potěšit druhé je pro člověka jeden z nejhezčích darů. Vědí, že dávat je radostnější než brát.
Aničce bude brzy šest let. Za chvíli z ní bude školačka. Připadá si jako velká slečna. Rozhoduje se, že i ona letos připraví pro ostatní dárečky. Lidé, kteří mají peníze, hledají dárky ve výkladech obchodů. Holčičky z chudých rodin se musejí spokojit s tím, co nabídne matka příroda. Anička se prochází zimním královstvím. Obdivuje křišťálově čisté rampouchy, obrázky, které kreslí do oken mráz, kulaté sněhuláky a stopy zvířat v místech, kam obvykle nemíří kroky lidí. Líbí se jí zářící slunce, které všemu dodává třpytivý lesk. Všechno je tak krásné, ale nic z toho nemůže Andulka použít jako vánoční dar. Smutná holčička se brouzdá sněhem, nožky promáčené a zmrzlé. Přemýšlí o tom, že země ukryla všechny poklady pod bílou studenou peřinu. Nevzdává se. Bez dárků se domů nevrátí.
Slunce se už dávno schovalo za mraky. Svět dostává nový plášť z tmavých stínů. Anička se vydává směrem k domovu. Z celého srdce prosí, aby alespoň na zpáteční cestě našla něco krásného, co položí pod vánoční stromek jako dáreček pro všechny hodné tety, strýce a kamarády z Lidušky, pro maminku, pro tátu a pro své sourozence.
Prochází kolem rybníka. Teď ji něco napadlo. Ve vodě se koupou stovky zlatavých hvězd. Anička pokleká a nabírá vodu do rukou. Nevadí, že zebe. Anička drží
v jezírku z dlaní zlatou hvězdičku z nebe! Holčička tančí jako víla a nevnímá tmu a chlad. Vymyslela ten nejbáječnější dáreček!
Teď honem do tepla. Ještě večer dostává od maminky spoustu zavařovacích skleniček. Polepí je zbytky barevných papírů, které dokáže poskládat do zajímavých ornamentů. Zítra už v každé z nich poputuje hvězdička k novým majitelům.
Anička se svěřuje tatínkovi, že má pro ostatní tajemství. Prosí ho, aby všem vyřídil, že Andulka přijde letos ke stromečku trochu později. Hned po setmění utíká holčička k rybníku. V její ruce se houpe obrovská taška plná ozdobených zavařovacích skleniček. Je krásný večer. Rybník je pozlacený drahokamy světélkujících hvězd. Anička se pouští do práce. Nabírá do skleniček opatrně vodu a staví je vedle sebe na břeh rybníka. Je spokojená. Naplnila už všechny nádobky
a šťastně do nich nahlíží.
V každé z nich se odráží světlo hvězd. Teď ještě vše dobře uzavřít šroubovacím víčkem a dárky jsou hotové. Andulka všechny poskládá do tašky. Jde rychlým krokem do klubovny. Jistě už na ni čekají. U stromečku to krásně voní, právě se rozdává čaj a cukroví. Andulka se tváří tajemně a na klíně tiskne velikou tašku
s překvapením.
Letos smí rozdat dárky jako první. Naděluje do rukou překvapených přítomných mokré a studené barevné skleničky. Někdo se pokouší otevřít víčko. Nejde to jen tak, Anička se moc snažila upevnit dobře svůj poklad, aby hvězdička omylem nevyklouzla. Holčička s napětím sleduje výraz ve tvářích obdarovaných. Co tomu asi řeknou, až zazáří z průzračné vody zlatá hvězda….
Nikdo však nejásá, děkují sice, ale zdá se, že jen tak ze slušnosti, aby nezklamali to nadšené dítě. Andulka tuší nějaký problém. Když svou sklenku otevírá maminka, nahlíží Anička zvědavě dovnitř. Ale co to, hvězda tam není! “Maminko, počkej, dám ti jinou sklenku, mám ještě nějaké náhradní, aby určitě na všechny vyšlo…..“ Každá maminka zná dobře své dítě. Je snadné dozvědět se, o co tady vlastně šlo. Dospělí vysvětlují malé slečně, že nelze přenést hvězdy z rybníka do klubovny,
že hvězdy patří na nebe a nemůže je vlastnit nikdo z lidí. Chválí holčičku za její báječný nápad i za krásně nazdobené skleničky. Přesto se místo hvězd nyní třpytí slané slzy na tváři zklamané holčičky.
Utře si je teprve ve chvíli, kdy teta Maruška říká, že sklenice čisté vody je letos tím nejhezčím dárkem, který dostala. Voda je vzácná a krásná. Dar přímo od Ježíška. Až do konce oslavy sedí Anička na klíně hodné tety Marušky a vděčně ji drží kolem krku.
Z klubovny ještě všichni zajdou k rybníku. Obdivují nebeskou střechu plnou hvězd. Každý ukazuje Aničce tu, která se mu nejvíc líbí. V srdcích a v očích všech září jasné světlo. Byly to ty nejhezčí Vánoce.

O sněhové vločce

Krásná, malá sněhová vločka padala z nebe.

Tolik se těšila na svět. Její srdíčko bylo naplněno radostným očekáváním. Chtělo se jí tančit a zpívat.

V nebi se říkalo, že na zemi je krásně. Že zemi osvětluje zářící žlutá koule, které se říká slunce. Na to se těšila nejvíc.

„Raduj se,  moje srdíčko, brzy spatříme sluníčko! Jé, tady je. Sluníčko, sluníčko, letím za tebou.“

„Nepřibližuj se ke mně, je to nebezpečné. Leť jinam, nebo tě rozpustím a nezbude z tebe nic.“

„Ach jo, tolik jsem se těšila. No, nevadí, najdu si jinou krásu.“

Sněhová vločka se blíží k zemi. Zalíbí se jí veliký strom. Už, už se chce posadit, ale sluníčko ji zase varuje.

„Ani tam, vločko nesedej, pozor, pozor na sebe dej.“

Sluníčko nedovolí vločce usednout ani na hřbet statného koně, ani na kudrnatá záda pejska pudlíka. Vločka začíná být smutná.

Vtom uvidí děti. Vyhlédne si milou holčičku : „Holčičko, nastav dlaničku, chci posedět si chviličku.“

„Nemůžeš sedět na mé dlani, před tou se chytré vločky chrání.“

„Myslela jsem si, že je na zemi hezky, ale zdá se, že mě tu nikdo nemá rád. Všichni mě jenom odhánějí.“

„Vločko, my tě máme moc rádi, proto tě chráníme, aby ses nerozpustila.“

„Ale já už nechci být sama, to se radši rozpustím.“

„Nikdo nechce být sám, najdi si kamarádky, ostatní vločky, podívej se, co jich tu poletuje.“

Sněhová vločka se připojila k ostatním, létaly, tančily a zpívaly, dokud se úplně neunavily. Společně utvořily na polích, loukách a chodnících bílou sněhovou peřinu. Svět byl pak ještě krásnější a všichni byli šťastní. (Síta Rojová, Systém Jóga v denním životě)

O Honzíkovi a kouzelném koni (ukázková kapitola)

Kdokoli se toho rána probudil, říkal si: „To máme dnes hezký den, jako vymalovaný.“ Sluníčko hřálo, lidi se na sebe usmívali a na světě to hned vypadalo jako v pohádce. Honzík potkal na cestě do školy malou holčičku. Myslel si, že se asi ztratila, když ji viděl pobíhat po trávníku vedle cesty. Byla ještě menší než ta nejmenší prvňačka z jejich školy. „Hele, maličká, kde máš maminku?“ oslovil ji s úsměvem. „Maminku?“ptala se udiveně holčička. Měla vykulené oči a koukala na Honzíka, jako by právě popisoval nějaký div světa. „Co je to maminka a proč bych ji měla mít?“ „Každý má přece maminku!“ odsekl Honzík, zavrtěl hlavou a litoval, že se vůbec zdržoval s holkou, která si z něj očividně dělá legraci. Sotva ušel pár krůčků, uslyšel za sebou jemný hlásek:  „Ale mám kouzelnýho koně…“

Honzík se nevěřícně ohlídnul. Holčička si ho se zájmem prohlížela. „Mám kouzelnýho koně,“ zopakovala s naprosto klidným výrazem v tváři. „A myslíš si, že ti to věřím?“ „Nevím, co znamená věřit, ale toho koně ti klidně půjčím.“ Holčička se podívala do dlaně, něco zašeptala, pevně smáčkla prsty, krásně se usmála a vtom se před ní objevil nádherný bílý kůň. Teď zase udiveně zíral Honzík. „Chceš jezdit?“ „Já, já to neumím,“ koktal. „Nemusíš nic umět, říkala jsem ti, že je kouzelnej. Dej mu povel, kam chceš jet, a on tě poveze. Neboj se, nespadneš.“ „Jak jen může vědět, na co jsem myslel? Zrovínka jsem si říkal, že bych z takovýho velikýho koně spadl jako švestka ze stromu,“ přemýšlel Honzík. „Tak chceš ho, nebo ne?“ naléhavě se zeptala holčička. „Jasně, že chci,“ vyhrkl Honzík. Takovou příležitost přece nemohl jen tak zahodit. „A kdy ti ho mám vrátit?“ „Nerozumím ti, nevím, co je kdy. Vrátíš mi ho, uvidíme se. Tady máš srdíčko, když ho zmáčkneš v dlani, kůň se objeví. Když zmáčkneš znovu, kůň zmizí.“ Holčička podala Honzíkovi malé lesklé srdíčko. „Co za to budeš chtít?“ ptal se Honzík. Holčička už věděla, že lidi vždycky něco za něco chtějí. Nezdržovala se tedy vysvětlováním, že není třeba něco za půjčení koně udělat, a řekla: „Za to mi vysvětlíš, co je to maminka, co znamená věřit a objasníš mi slovo kdy. Platí?“ Hodiny na věži odbíjely tři čtvrtě na osm. Nejvyšší čas pádit ke škole. „Tak fajn a dík,“ ve spěchu pronesl Honzík, vyskočil na hřbet koně a zašeptal: „Do školy, koníčku, prosím.“ (Síta Rojová, Systém Jóga v denním životě)