Ptáček – básnička ke cvičení

Letí, letí, letí pták

vysoko až do oblak.

Z velké výšky vidí svět,

mohl by nám vyprávět.

Poleť, ptáčku, poleť k nám,

vyřiď pozdrav hvězdičkám.

Pozdravuj tam u sluníčka

ode mě i od bratříčka,

potom se vrať zpátky sem

na tu naši krásnou zem.

 

Až přijde krásný den (báseň ke cvičení sestavy Khatu pranam)

Až přijde krásný, slunný den,
vezmi za ruku, koho máš rád,
jděte na výlet někam ven,
kde kvete louka, voní sad.
Jdi tiše, ať slyšíš píseň ptáků,
posaď se na koberec do trávy,
pohlédni na obraz z bílých mraků
a pochop, co ti vypráví.
Zastav se u potůčku v lese,
tam vody máš dost na hraní,
v ní samo slunce zaleskne se,
až vezmeš ji něžně do dlaní.
Prohlédni kvítky i poupátka,
obejmi několik stromů,
pozdravuj všechna zvířátka
a vrať se zpátky domů.
Až večer půjdeš unavený spát,
vzpomeneš na krásný den,
snad v noci bude se ti zdát
přírodou vykouzlený sen. (Síta Rojová)

Mám v srdci přání (báseň ke cvičení Pozdravu slunci)

Mám v srdci jedno velké přání,
kéž světlo lásky mě stále chrání,
skláním se, slunce, před tebou,
tvůj jas a záře se mnou jdou.

Děkuji za to každým dnem,
že jsem ti stále blíž a blíž,
že lásku teď cítím v srdci svém,
že před vším zlem mě ochráníš.

Tma nemůže tam, kde světlo září,
zlo nepřijde tam, kde je lásky proud,
dej, prosím, jas do našich tváři
a přijď nás světlem obejmout. (Síta Rojová)

Jak najít lásku (báseň ke cvičení Pozdravu slunci)

Odpověď hledáš na otázku,
jak najít radost, štěstí, lásku,
jak najít světlo, které září
ze slunce, hvězd i z lidských tváří,
zdá se ti, že je lepší nevidět,
jaký je někdy dnešní svět?

Já věřím, že to tak zlé není,
čas jednou jistě všechno změní
a každý může zatoužit
probudit v sobě lidský cit.

Tak neboj se lásce otevřít,
nepřestaň hledat, toužit, snít.
Až přijde k tobě poznání,
před každým zlem tě ochrání,
přinese odpověď na otázku,
jak ve svém srdci najít lásku.
(Síta Rojová)

Krokodýl

Krokodýlí máma
časně ráno vstává.
Ráda by teď probudila
svého synka krokodýla.
Maličký však chtěl by spát,
ne a ne a nechce vstát.
Přitiskne se k zemi pevně,
ne a ne a nebuďte mě,
hlavu schovám ještě víc,
nechci vidět, slyšet nic.
Krokodýlí máma
pusinku mu dává,
vstávej, krokodýlátko,
já ti koupím zakrátko
krokodýlí lízátko,
taky bys moh´dostat k svátku
krokodýlí čokoládku
a možná bys rád si sněd´
krokodýlí bonbónek.
Jak na to, ví každá máma,
krokodýlek rád teď vstává,
všechno jde líp po dobrém,
s láskou, citem, úsměvem. (Síta Rojová)

Králíček

Živý králík ušáček
nejlepší je ze hraček,
když bude tvůj kamarád,
můžeš si s ním vždycky hrát.

Kamarádi mají rádi,
když je tvoje ruka hladí,
radují se jako ty,
když jim dáváš dobroty.

Nekřič na ně, dopřej klid,
pak se budou dobře mít
a tvou lásku vrátí zpět,
hezčí bude celý svět. (Síta Rojová)

Motýlek

Pojďte si hrát, děti,
že motýlek letí.
Zamáváme nožičkama,
jako motýl křídly mává.
Nožky naše křídla jsou,
snad nás taky ponesou.
Vyletíme ke sluníčku,
vyletíme na nebe,
zamáváme na holčičku,
zamáváme na tebe.
Máváme na hodné lidi,
kteří nás ve výšce vidí. (Síta Rojová)

Zajíček

Odpočiň si, zajíčku,
skloň ke mně svou hlavičku,
zve zajíčka paní země –
pojď a přitiskni se ke mně,
já ustelu ti do trávy,
tam polštářek máš voňavý,
tam nejkrásnější kytičky
uspávaj´ hodné zajíčky.
Nadechuj vůni pomaloučku,
věřím, že tady na paloučku
prožiješ krásný, šťastný čas,
a zítra můžeš přijít zas. (Síta Rojová)

Jak se budí sluníčko

Sluníčko spí a spí a spí,
jak jen ho vzbudit, kdo to ví?
Možná sluníčko probudíme,
když si teď spolu zacvičíme.

Možná se přijde podívat,
jak umíme si na něj hrát.

Tak dobrá, děti, začínáme,
v pelíšcích sladce usínáme.

Teď místo kluků a holčiček
je tu pár spících sluníček.

Nyní už slunce vstává,
paprsky na nás mává.
Už první vypouští na nebe,
ten je, má maminko, pro tebe.
Ten druhý patří tatínkovi
a babičce a dědečkovi.
Ten třetí pro všechny holky je
a čtvrtý kluky zahřeje.
Pátý paprsek zatím hledá,
zasvítí na srnku či na medvěda?
Možná mu šestý poradí,
dřív než někoho pohladí.
Slunce chce vykročit na oblohu,
vystrčí z pelíšku jednu nohu,
dva paprsky se setkávají
a na nebi si spolu hrají.

Co se jim líbí, jaké hraní?
Ze všeho nejvíc schovávání.
Tak honem zpátky, to už stačí,
vy malí zlatí schovávači.

Posaď se, slunce, a zahřej zemi,
když svítíš, dobře, dobře je mi.
Když slunce svítí v celé kráse,
když na celý svět usmívá se,
pak úsměv na mé malé tváři
stejně jak zlaté slunce září. (Síta Rojová)

Kočka

Když se kočka probudila,
hop – z pelíšku vyskočila.
Teď si sedá na paty,
pozdraví se s koťaty.
Potom ze sedu se zvedá,
ve své misce mlíčko hledá,
vyhrbí svá zádíčka,
v misce ani kapička,
obrací se k sluníčku –
slunko, nevíš o mlíčku?
Sluníčko se usmívá,
dětský pokoj ohřívá
a probouzí holčičku,
ta ví jistě o mlíčku.
Holčička už vyskočila,
svou kočičku nakrmila,
potom běží obě ven,
začal krásný, slunný den.
DĚKUJEME, SLUNÍČKO,
ZA TEPLO I ZA MLÍČKO!
(Sita Rojová, Systém Jóga v denním životě)