Vánoční dárek

Ve vesničce Lidušce se měli lidé rádi. Všichni si se vším pomáhali, každý měl pro ostatní vždy dobré slovo i úsměv na tváři. Děti a dospělí si žili jako
v pohádce. Často našli nějakou příležitost, aby se mohli sejít a strávit spolu pár příjemných chvil. Slavili narozeniny, svátky, blahopřáli si vzájemně k velkým
i docela maličkým vítězstvím, radovali se z nově narozených občánků. Nejvíc
ze všeho milovali Vánoce.
Letos se stejně jako každý rok chystají oslavy u stromečku. Všichni se těší na koledy, na vyprávění a na nadílku. Všichni přemýšlejí, jakým dárkem obdarují své přátele, své blízké. Cítí, že potěšit druhé je pro člověka jeden z nejhezčích darů. Vědí, že dávat je radostnější než brát.
Aničce bude brzy šest let. Za chvíli z ní bude školačka. Připadá si jako velká slečna. Rozhoduje se, že i ona letos připraví pro ostatní dárečky. Lidé, kteří mají peníze, hledají dárky ve výkladech obchodů. Holčičky z chudých rodin se musejí spokojit s tím, co nabídne matka příroda. Anička se prochází zimním královstvím. Obdivuje křišťálově čisté rampouchy, obrázky, které kreslí do oken mráz, kulaté sněhuláky a stopy zvířat v místech, kam obvykle nemíří kroky lidí. Líbí se jí zářící slunce, které všemu dodává třpytivý lesk. Všechno je tak krásné, ale nic z toho nemůže Andulka použít jako vánoční dar. Smutná holčička se brouzdá sněhem, nožky promáčené a zmrzlé. Přemýšlí o tom, že země ukryla všechny poklady pod bílou studenou peřinu. Nevzdává se. Bez dárků se domů nevrátí.
Slunce se už dávno schovalo za mraky. Svět dostává nový plášť z tmavých stínů. Anička se vydává směrem k domovu. Z celého srdce prosí, aby alespoň na zpáteční cestě našla něco krásného, co položí pod vánoční stromek jako dáreček pro všechny hodné tety, strýce a kamarády z Lidušky, pro maminku, pro tátu a pro své sourozence.
Prochází kolem rybníka. Teď ji něco napadlo. Ve vodě se koupou stovky zlatavých hvězd. Anička pokleká a nabírá vodu do rukou. Nevadí, že zebe. Anička drží
v jezírku z dlaní zlatou hvězdičku z nebe! Holčička tančí jako víla a nevnímá tmu a chlad. Vymyslela ten nejbáječnější dáreček!
Teď honem do tepla. Ještě večer dostává od maminky spoustu zavařovacích skleniček. Polepí je zbytky barevných papírů, které dokáže poskládat do zajímavých ornamentů. Zítra už v každé z nich poputuje hvězdička k novým majitelům.
Anička se svěřuje tatínkovi, že má pro ostatní tajemství. Prosí ho, aby všem vyřídil, že Andulka přijde letos ke stromečku trochu později. Hned po setmění utíká holčička k rybníku. V její ruce se houpe obrovská taška plná ozdobených zavařovacích skleniček. Je krásný večer. Rybník je pozlacený drahokamy světélkujících hvězd. Anička se pouští do práce. Nabírá do skleniček opatrně vodu a staví je vedle sebe na břeh rybníka. Je spokojená. Naplnila už všechny nádobky
a šťastně do nich nahlíží.
V každé z nich se odráží světlo hvězd. Teď ještě vše dobře uzavřít šroubovacím víčkem a dárky jsou hotové. Andulka všechny poskládá do tašky. Jde rychlým krokem do klubovny. Jistě už na ni čekají. U stromečku to krásně voní, právě se rozdává čaj a cukroví. Andulka se tváří tajemně a na klíně tiskne velikou tašku
s překvapením.
Letos smí rozdat dárky jako první. Naděluje do rukou překvapených přítomných mokré a studené barevné skleničky. Někdo se pokouší otevřít víčko. Nejde to jen tak, Anička se moc snažila upevnit dobře svůj poklad, aby hvězdička omylem nevyklouzla. Holčička s napětím sleduje výraz ve tvářích obdarovaných. Co tomu asi řeknou, až zazáří z průzračné vody zlatá hvězda….
Nikdo však nejásá, děkují sice, ale zdá se, že jen tak ze slušnosti, aby nezklamali to nadšené dítě. Andulka tuší nějaký problém. Když svou sklenku otevírá maminka, nahlíží Anička zvědavě dovnitř. Ale co to, hvězda tam není! “Maminko, počkej, dám ti jinou sklenku, mám ještě nějaké náhradní, aby určitě na všechny vyšlo…..“ Každá maminka zná dobře své dítě. Je snadné dozvědět se, o co tady vlastně šlo. Dospělí vysvětlují malé slečně, že nelze přenést hvězdy z rybníka do klubovny,
že hvězdy patří na nebe a nemůže je vlastnit nikdo z lidí. Chválí holčičku za její báječný nápad i za krásně nazdobené skleničky. Přesto se místo hvězd nyní třpytí slané slzy na tváři zklamané holčičky.
Utře si je teprve ve chvíli, kdy teta Maruška říká, že sklenice čisté vody je letos tím nejhezčím dárkem, který dostala. Voda je vzácná a krásná. Dar přímo od Ježíška. Až do konce oslavy sedí Anička na klíně hodné tety Marušky a vděčně ji drží kolem krku.
Z klubovny ještě všichni zajdou k rybníku. Obdivují nebeskou střechu plnou hvězd. Každý ukazuje Aničce tu, která se mu nejvíc líbí. V srdcích a v očích všech září jasné světlo. Byly to ty nejhezčí Vánoce.